Vladimír Boudník byl český grafik a malíř, představitel aktivní a strukturální grafiky. Založil vlastní umělecký směr, tzv. explosionalismus. Měl touhu vzbuzovat v lidech fantazii, asociace, aktivitu. Obrazy viděl všude - v oprýskané omítce domů či kovových odpadcích. Napsal např.: "Chápete, že i když teoreticky budou zničeny veškeré hodnoty, člověk s obrazotvorností bude mít vždy sílu si vytvořit svou galerii?"
Vladimír Boudník se narodil v březnu roku 1924 v Praze. Kořeny explosionalismu lze určitě hledat již v jeho dětství, kdy po předčasné smrti otce žil u své babičky v Toveři, pod Svatým kopečkem u Olomouce. Zde ještě dlouho přežíval vánoční zvyk lití roztaveného olova do vody, babička jitřila obrazotvornost dítěte pozorováním roztodivných tvarů mraků a jejich přirovnáváním k reálným zjevením, pozorovali spolu měsíc v úplňku, kde se ve skvrnách jevilo tolik tajemného, zakouřená omítka nad kamny dodávala ilustraci k vyprávěným pohádkám. Na ní se objevovaly bytosti, jimž oheň probleskující škvírami v kamnech dodával život… Když pak v osmi letech odvezla matka Vladimíra zpět do Prahy, dlouho si nemohl na městský život zvyknout, v relativní samotě se oddával snění a představám.
Vladimír Boudník se vyučil nástrojařem, za druhé světové války byl totálně nasazen v Německu. Po válce vystudoval Státní grafickou školu. Pracoval v ČKD Vysočany, nejprve v propagaci, později jako nástrojař a dílenský rýsovač.
Zde také nacházel materiál i inspiraci pro svou tvorbu. Odstřižky plechu, zlomené pilníky, matky, šrouby, raznice či kusy litiny, odpadlé při zpracování kovu, vlisovával a vtloukal do plechových plátů, které pak propaloval autogenem, škrábal do nich důlčíkem a rydlem a tloukl do nich kladivem. Z takto vzniklých matric pak tiskl své grafické abstrakce, které nazýval aktivní grafikou a které dotvářel ještě poté, co vyšly z tiskařského lisu.
Podobně nezvyklou a originální technikou jsou i Boudníkovy magnetické grafiky. Na pláty železného plechu, podložené magnetem, uspořádal do vějířů magnetických siločár kovové piliny, které pak fixoval lakem, vtíral do nich barvu a následně tiskl.
Ve strukturální grafice stejným způsobem používal písek, odstřižky provázků či kousky textilu. V duchu svého explosionalizmu, jehož tři manifesty neustále rozesílal v kopiích po Čechách i do zahraničí, tvořil i při happeninzích v pražských ulicích. Na zdech domů ošuntělých dělnických periferií k nechápavému údivu kolemjdoucích i za nadšeného ohlasu svých epigonů obtahoval náhodné skvrny a odchlíplou omítku do abstraktních kreseb, vzbuzených v jeho nevyčerpatelné výtvarné představivosti.
Svoje grafické listy neprodával, ale po stovkách rozdával svým přátelům z tehdejšího pražského undergroundu či spolupracovníkům z fabriky. V dělnické kantýně ostatně uspořádal i svou první výstavu, jednu z mála, jichž se za svůj život dočkal. V prosinci roku 1968 ukončil svůj život, když se oběsil na klice u dveří.
Boudníkovým blízkým přítelem se stal spisovatel Bohumil Hrabal, se kterým se setkal na brigádě v kladenské Poldovce. K Hrabalovi se dokonce na čas nastěhoval do jeho bytu v ulici Na Hrázi v Praze v Libni. V roce 1973 napsal Hrabal o Boudníkovi povídku „Něžný barbar“. (from Wikipedie atd.)
Kdo by se chtěl o Boudníkovi dovědět více, může se proklikat následujícími odkazy: Dětský TV pořad Skobičiny o Boudníkovi, Článek: Muž, který experimentoval s fantazií, Krátký TV vstup o Boudníkovi, Pěkný Merhautův článek, Ukázka grafik Vl.Boudníka
